Ruský šelest v migrační vlně?


Za masovou migrací lidí z Blízkého východu a zemí Afriky do Evropy stojí především válka a chudoba. Mnozí prchají ze strachu o život, jiní za lepšími ekonomickými a sociálními podmínkami, v něž přestali věřit v mateřských zemích. Současně se na této vlně zřejmě vezou i vyslanci tamní náboženské ideologie. Příliv migrantů by patrně nebyl tak silný, kdyby situace nevyužily mafiánské gangy převáděčů. Ačkoliv jsou v tom mnohatisícovém proudu slyšet arabské a africké dialekty, jako bych tam někde vzadu slyšel i ruštinu. Je to patrně jen dojem bez důkazů, ale docela živě si dovedu představit, jak si nad současnými problémy Evropy mne ruce Putin. Jeho Rusko má problémů nad hlavu, a tak částečně mu zlepšuje náladu, že velké starosti má kvůli migrantům i jeho kontinentální soupeř – Evropská unie.

Putinovi předchůdci, ať už carští, či bolševičtí, vždy uplatňovali imperiální politiku. To díky ní se území Ruska rozrostlo do někdejší obří podoby. Na dobyvačnou válku pak Leninův Sovětský svaz neměl, a tak vyslal do světa trojského koně v podobě neúspěšného proletářského internacionalismu. Až Rudé armádě se spolu s likvidací krátkodobé Hitlerovy Třetí říše podařilo de facto opanovat na třicet let kus Evropy. Kdyby tehdy ve čtyřiačtyřicátém nevstoupili Spojenci, respektive Spojené státy, do války, je téměř jisté, že by Sověti patrně dobyli Evropu celou.

Ale vraťme se k současné migrační krizi. Sovětský svaz, jak jsem již jednou napsal, považuji tak jak tak za prapůvodce této migrace. Mnozí z mých vrstevníků si jistě vzpomenou, jak nám byla ve škole vštěpována vůdčí role SSSR v boji proti koloniálnímu systému. Nebylo však dodáno, co je pravým důvodem těchto snah. Sovětům ani tak nešlo o vymanění porobených národů z koloniální nadvlády evropských mocností, ale především o oslabení Západu, který nemalou část své ekonomické síly těžil z kolonií. Podporování boje zkolonizovaných zemí za samostatnost slavilo po druhé světové válce úspěch, kolonialisté přišli o své državy. Sovětský svaz dosáhl svého záměru, otupil ekonomickou moc svých soupeřů a dál se angažoval v bývalých koloniích víceméně ideologicky, neboť ekonomické pomoci osamostatněným zemím nebyl schopen. Z druhé strany postkoloniální státy nebyly samy o sobě schopny navázat na ekonomické počiny Angličanů, Francouzů či Belgičanů a to, co po nich zbylo, se mezitím rozpadlo. Bývalé kolonie jsou od té doby v troskách a jejich obyvatelé trpí nouzí. Není vlastně divu, že zatouží po evropském blahobytu, který znají z televize nebo z internetu. Až se divím, že se rozhodli příjít až teď, jako by v tom měl někdo mocný prsty. Američané? Proč by ti měli zájem oslabovat svého evropského spojence? Islámisti? Početně jsou silní, materiálně zdaleka ne. Možná opět Rusové, kteří svými současnými akcemi ještě víc destabilizují krizovou oblast a podněcují tím další lidi odtud utíkat.

Jiří Roupec